Do Vinařic za zvířátky a přechod Chlumu
Na dnešní den jsme měli domluvenou návštěvu s prohlídkou domácích zvířat na farmě ve Vinařicích. Dálkovým autobusem jsme se svezli k vrbičkám a děti čekala cesta po silnici. Měli jsme krásný výhled na Vinařický zámek, děti se ptaly, ve které věži bydlí princezna. Cesta nás dovedla až k farmě, která je posledním domkem ve Vinařicích.
Za plotem farmy jsme viděli kozy, kozla a kůzlátko, slepičky, husy. Před prohlídkou farmy jsme se posilnili svačinami u paní Jany, která bydlí vedle farmy. I u ní bylo ledacos k vidění a prozkoumání. V chlívku mohly děti nakrmit ovečku, jehně a seznámit se s beranem Rudou. Ve vedlejším chlívku byla strakatá koza. V ohradě krocan, krůty a husy. "No a krávu nemáte???", zeptaly se děti. "Ne, tu nemáme, ani nikdy mít nebudeme.", dostalo se jim odpovědi.
Všechny děti se pomuchlovaly s černou kočičkou, která si jejich pozornosti užívala. Prolezly na dvorku každý kout, prozkoumaly nářadí, hadici na vodu, ale největší srandu měly na hromadě slámy, sláma lítala všude. Milá hostitelka Jana měla pro děti pozornost, všechny dostaly sušenku a čerstvou pletenku. Na oplátku přineseme příště něco pro zvířátka.
Tak a konečně jsme se mohli přesunout o vrátka vedle na farmu. Majitelka odjela na kontrolu do nemocnice, tak nám dělala průvodkyni paní Jana. A co tu bylo k vidění? Pekingské kachny, kachny, husy ve výběhu i volně běhající po dvoře. V králíkárně králici všech barev a pod králíkárnou kachna sedící na vejcích. Nad králíkárnou se sušily králičí kožky, tak nás s Mirkou zajímalo, co to je a na co se to používá. Zajímavá odpověď dětí byla, že když by byla nějakému zvířátka zima, že by si tu kožku vzalo.
Děti byly v králíkárně ukázněné a kachnu nerušily, aby mohla v klidu sedět na vejcích. Přes plot ohrady, na který vylezly, sledovaly děti kozí rodinku, pohladily si kozy i starého kozla. Největší atrakcí se stal malý traktůrek s valníkem, kam si děti nalezly a dělaly, že někam jedou. Maty a Tobík byli řidiči, kteří zkušeně drželi řídítka traktůrku. Být řidičem si chtěly zkusit všechny děti.
Paní majitelka farmy se mezitím vrátila a mohla nám říci něco o zvířatech. Jako poděkování jsme udělali společný kruh a sborově zakřičeli „ děkujem.“ Nejnáročnější část naší dnešní trasy byla cesta po silnici do vesničky Chloumek, ale přesun jsme zvládly za 40 minut a pak už mohly jít děti volně.
Máme to ale chytré děti, poznaly, co je ta vysoká koule u obce Chloumek, věděly, že je to na vodu, ne vodárna, ale vodojem.
Na návsi v Chloumku jsme udělali zastávku, napili se, odložili přebývající oblečení a pokračovali směrem na Chlum. Napojili jsme se na naučnou stezku a kousek od naučné cedule č.4 „ U DUBU“ jsme zkoumali červené kouličky, které tam rostly. Děti tak poprvé viděly zblízka duběnky. Na naučné stezce se plní i úkoly, děti hledaly v lese rozmístěné obrázky zvířat, které tu žijí. Sílu rukou a svoji odvahu si chtěly děti vyzkoušet na malém posedu s výhledem na Švédské šance a přilehlá pole. Ti nejrychlejší běželi napřed k plastice beránka - věrné kopii beránka, který se při vykopávkách na Švédských šancích našel.
Na valu Švédské šance jsme posvačili a měli hodinovou pauzu na hrátky všeho druhu. Do Jemníků na odpolední autobus jsme se vraceli podél erozní rýhy po neznačené turistické cestě. To také bylo co zkoumat, taková prasklina v zemi s balvany je pro děti jako kaňon. Ještě se proletět na drakovi (spadlém stromu), který ležel podél cesty a pak šupem na louku, kde se ráno vítáme.
S dětmi jsme se podělili o poslední vodu a vyrazli jsme na autobus. Počasí nám přálo celý den. Cestu zvládly všechny děti v pohodě s dobrou náladou. V nohách dnes přes 4 Km.
